Utensa:Perkwunos/Skuèro 2
Karel Čapek
canbia{{Variansa|Grafia Veneta Reformada}}
Karel Čapek (9. ledna 1890 Malé Svatoňovice – 25. prosince 1938 Praha) byl český spisovatel, intelektuál, novinář, dramatik, překladatel a amatérský fotograf. Byl mladším bratrem malíře a spisovatele Josefa Čapka (1887–1945).
Karel Čapek
Karel Čapek (pronunsa: [ˈkarɛl ˈtʃapɛk]; Malé Svatoňovice, 9 xenaro 1890 – Praga, 25 disenbre 1938) xe stà un [[scritor |scritor]], [[dramaturgo |dramaturgo]] e tradutore [[Repubblica Ceca |ceco]].
Yèra só frateło picenin del pitore e skritore Josef Čapek.
Biografia
canbiaEl xe nasùo el 9 de xenaro 1890 a Malé Svatoňovice, un paexìn a nord de ła Boemia, inte l'Inpero Austrìako. El pare, Antonín Čapek, yèra el dotore de'l paexe, so mare, Božena Čapková, yèra na kaxalinga, ke ła se godéa a rakatar storie de'l folklore slavo.[1] Póki dì dópo el se xe trasferìo ko tuta ła fameya a Úpice, indo' ke'l xe stà batexà el 13 de xenaro. Lì el ga fato ła skoła elementare, ke propio par kuesto ani dopo, ko Čapek yèra xà morto, ła ga kambià nóme in Základní školu bratří Čapků (Skoła media fradei Čapek).[2] Pi vanti el ga studià su'l Liceo de Hradec Králové, ma dopo èsar stà skoverto a tenyer sù na asocasion anti-austrìaka el ga vù da traferirse su'n Liceo a Brno. Inte'l 1915 el se xe laureà in fiłoxofia su l'Università Karlo IV de Praga.
S rodiči se brzy přestěhoval do Úpice, kde byl v místním kostele 13. ledna 1890 pokřtěn. V Úpici také absolvoval základní školu Na Blahovce, která byla později, po Karlově smrti, přejmenována na Základní školu bratří Čapků. Poté studoval na gymnáziu v Hradci Králové, odkud musel po odhalení jím organizovaného protirakouského spolku přestoupit na gymnázium v Brně. Roku 1915 ukončil studium na Filosofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze a získal doktorát. V letech 1910-1911 byl Karel Čapek na studijním pobytu v Paříži a v Berlíně.
Łe prime opare łiterarie
canbiaA 21 ani Karel Čapek el ga skomisià a penar ko ła spondiłite anchiłosante, na tipołoxia de artrite kronika.[3] Par kolpa de sta małatìa no'l xe stà camà par ła łeva inte l'exersito austrìako e kusìta no'l ga dovù konbàtar inte ła Prima guera mondiałe, ma el xe stà komunque kolpìo asè da i efeti de ła guera. Dopo i studi el ga laorà par tri méxi kofà maestro par na fameya nòbiłe, e sùtio dopo el sa dà al xornałixmo. El xe deventà redator su na serie de gaxéte e riviste: Národní listy(1917–1921), el setimanałe Nebojsa (1918–1920) e Lidové noviny (da'l 1921). Da Národní listy el xe ndà via inte'l 1921 par protestar kontra l'espulsion de só fradeło da ła redasion e kontra l'orientamento pułitego deła gaxéta, ke'l ge paréa el renuìsse al primo presidente de ła Cekoxlovakia Tomáš Garrigue Masaryk.[4]
Karel Čapek trpěl od svých 21 let na Bechtěrevovu nemoc, což je chronické zánětlivé onemocnění především páteřních obratlů.[2] Pro svou nemoc nebyl odveden do rakouské armády a nemusel proto bojovat v první světové válce, přesto byl touto válkou a jejími následky velmi ovlivněn. Po ukončení studia krátce působil jako vychovatel v šlechtické rodině; v roce 1917 byl domácím učitelem Prokopa Lažanského na zámku Chyše. Jako vychovatel však údajně působil pouze tři měsíce, a brzy přešel k novinařině. Stal se redaktorem v několika denících a časopisech: v Národních listech (1917–1921), v týdeníku Nebojsa (1918–1920) a v Lidových novinách (od r. 1921). Z Národních listů odešel v roce 1921 na protest proti vyloučení svého bratra z redakce a proti politickému směřování listu, které vnímal jako zaměřené proti prvnímu československému prezidentovi Tomáši Garrigue Masarykovi.[3]
L'epoka d'òro
canbiaInte i ani 1921-1923 el ga fato el dramaturgo e el regista su'l teatro de Vinohrady, a Praga. Da'l 1925 al 1933 el xe stà el primo presidente de'l dipartimento cekoxlovako del PEN club[5]
Karel Čapek e só fradeło Josef dal 1925 yèra regołarmente prexenti a i inkontri setimanałi tra łe personałità de ła vita pułitega e kulturałe del paexe. Sti incontri yèra venyùi de łe vère e propie "istitusion". Inte'l 1927 i ga adotà el nóme de i omeni del venere (pátečníci)[6] In sta kongrega ge yèra inportanti figure de ła Cekoxlovakia, kofà el presidente Tomáš Garrigue Masaryk, el ministro de i esteri Edvard Beneš, el storego Josef Šusta e el xornałista Ferdinand Peroutka.
Inte'l libro Conversasión ko T.G. Masaryk (Hovory s T. G. Masarykem) i Čapek i ga dà na testimoniansa rara de'l lato piasè personałe e de łe memorie de'l presidente, oltre ke de łe só opinion pułitege e fiłoxofege.
Čapkovy Hovory s T. G. Masarykem (sepsány 1928–1935, ve 3 svazcích) jsou jedinečným svědectvím o T. G. Masarykovi, o jeho názorech nejen politických, filozofických, ale i lidských, a jeho vzpomínek.
El 26 agosto de'l 1935 Karel Čapek el se ga spoxà ko l'atora e skritora Olga Scheinpflugovà, só vèca amiga.[7]
V letech 1921–1923 byl dramaturgem i režisérem Vinohradského divadla. V letech 1925–1933 byl prvním předsedou československého odboru PEN klubu.
Karel Čapek a jeho bratr Josef byli zhruba od roku 1925 aktéry pravidelného pátečního setkávání osobností politického a kulturního života. Tyto schůzky se staly zavedenou „institucí“. Roku 1927 se pro jejich účastníky všeobecně vžil název pátečníci. Mezi pátečníky patřili kromě bratří Čapků mj. prezident T. G. Masaryk, ministr zahraničí Edvard Beneš, historik Josef Šusta a novinář Ferdinand Peroutka.
Čapkovy Hovory s T. G. Masarykem (sepsány 1928–1935, ve 3 svazcích) jsou jedinečným svědectvím o T. G. Masarykovi, o jeho názorech nejen politických, filozofických, ale i lidských, a jeho vzpomínek.
26. srpna 1935 se Karel Čapek na vinohradské radnici oženil se svou dlouholetou přítelkyní, herečkou Olgou Scheinpflugovou.
Ła sekonda guera mondiałe
canbiaŁ'Akordo de Monako e ła só sucesiva viołasion i ga vołesto dir par Karel Čapek el croło del só mondo e na traxedia parsonałe.[8]
(VEC)
«Me pare ke no poso farghe pi nyente, sarìa ridicoło, el me mondo l'è morto, kredevo int'un kalke obligo, int'un kalke onore drio un akordo e drio robe simiłe. No penso de saver da kuałe parte stare...»— Karel Čapek[9]
Ko'l se ga repetà da ła prima skosa, el se ga sforsà de xustifegare łe mezure pułitege e presidensiałe, ke secondo Čapek no łe ofriva na kualke sołusion xustifegabiłe. Kofà un foresto el vardava a keła situasion de reserka de kolpevołi. El se sforsava de inpedirge
Když se vzpamatoval z prvotního šoku, snažil se o ospravedlnění vládních a prezidentových kroků v situaci, která dle Čapka nenabízela jiná ospravedlnitelná řešení. Jako nemístné viděl v tehdejší situaci hledání viníků. Snažil se zabránit rozdělení národa a usiloval o jeho jednotu. Po abdikaci prezidenta Beneše se však stal jediným viditelným symbolem první republiky a často plnil roli „obětního beránka“. Součástí této kampaně se tak stávaly nejen četné urážlivé anonymní dopisy a telefonáty, ale i vytloukání oken Čapkova domu apod. V reakci na útoky na svou osobu zveřejnil úvahu Jak to bylo otištěnou 26. listopadu 1938 v Lidových novinách, kde se pokusil vysvětlit své aktivity v roce 1938.[10][11]
Note
canbia- ↑ (CS) Ivan Adamovič, Ondřej Neff, Čapek, Karel, in Slovník české literární fantastiky a science fiction, Praga, R3, 1995, p. 51, ISBN 80-85364-57-3.
- ↑ (CS) Storia de ła skoła inte'l sito ofisiałe
- ↑ (CS) Ústav vědeckých informací 2. lékařské fakulty Univerzity Karlovy v Praze
- ↑ (CS) Vladimír Forst, Lexikon české literatury: osobnosti, díla, instituce. Díl 1, 1ª ed., Praga, Academia, 1985, p. 381.
- ↑ (CS) K dnešnímu zahájení sjezdů PEN klubů, in Národní politika, 26 xunyo 1938, p.5.
- ↑ (CS) Jan Bílek: Pátečníci u TGM v Lánech
- ↑ (CS) Foto „Svatba Olgy Scheinpflugové a Karla Čapka“, in Lidové noviny, 27 agosto 1935, p.1. entrada l'11-9-2017.
- ↑ (CS) Jaroslav Med, Literární život ve stínu Mnichova (1938-1939), Praga, 2010, p.190, ISBN 978-80-200-1823-6.
- ↑ (CS) Olga Scheinpflugová, Kus krystalu, in Jeden i druhý : vzpomínky na bratry Čapky, Hradec Králové, Kruh, 1988, p.314.
- ↑ Modeło:Citace periodika
- ↑ Literární život ve stínu Mnichova, s. 191–196
Altri proyeti
canbia{{interprojeto | }}